Dva bílé koně

Josef Zíma

FVzpomínám slzy roně, že jsem měl
dva bílé koně G7nádherné.
CSním s otevřenou pusou,
jak jsem tím tvou hlavu rusou Fzmát, ó zmát.
BDlouho C7jsem tě pak měl Frád,
Bže ses Gmdala opít
DmhudAmbou Gmjejich C7kopyt.
Jenom že jak čas běží, vplet se koním do otěží,
jsou ty tam. Vím, že mi nepomůže
náhradou ti rudé růže dát, ó dát.
Už jen marně tě mám rád,
ty ses dala opít rytmem koňských kopyt.
Pátrám, teď slzy roním, kdo dal tuhle sílu koním
cínovým. Že svůj svět dětských hraček,
i když byl jen za pár kaček, nedáš, ó, nedáš.
Kdo ví, jaké cesty hledáš,
proč ses dala opít falší koňských kopyt.
Dnes ať už jak chci brečím, z pohádek tě nevyléčím,
vzal to nešť. Snem, ve kterém jsem klopýt,
bude mi znít místo kopyt déšť, jen déšť, jen déšť...
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T20:12:56.304+00:00
Výsledky hledání: